Mikulov má nového městského architekta
Od podzimu loňského roku má Mikulov nového městského architekta. Vítězem výběrového řízení se stal Ing. Arch Petr Štefek. Jak vnímá současný Mikulov? Jaké jsou jeho plány a pohled na úlohu městského architekta v Mikulově? Nejen o tom jsme si povídali během našeho rozhovoru. Dotkli jsme se také výzev, které ho v jeho nové roli čekají, k čemuž dodává: „Mikulov by neměl být známý jen svým víkendovým a prázdninovým blikáním, ale měl by dokázat svítit tou správnou a jemnou intenzitou světla po celý týden a po celý rok.“
Petře, pocházíte z Hradce Králové a řadu let jste žil v zahraničí. Jaký máte vztah k Mikulovu?
Mikulov jsem znal jako krásné historické a kulturní město z mnoha mých návštěv. Jako dítě nezapomenu na zámek při pohledech ze zadního okénka auta cestou do Chorvatska. Za můj současný vztah k městu může tak trochu déšť. Když jsem cestoval po jižní Moravě na mém skútru zn. Vespa, tak mne silný déšť donutil schovat se do jednoho z obchůdků. S ochotnou a milou paní majitelkou jsem zůstal v kontaktu, a právě od ní se dozvěděl, že město vyhlásilo výběrové řízení na městského architekta. Přihlásil jsem se a byl úspěšný.
Dlouhou dobu jste pracoval v zahraničí, působíte i v soukromé sféře. Co Vás vedlo k tomu ucházet se o místo městského architekta v malém městě na jižní Moravě?
V soukromé praxi reaguji na požadavky a potřeby konkrétních klientů. v roli městského architekta vidím příležitost vytvářet trvalé hodnoty ve veřejný prospěch, které přesahují jednoho zadavatele, jeden projekt, ale také celou jednu generaci. Věřím, že společně s vedením města, jeho zaměstnanci i dalšími externisty můžeme položit základy městu, které se rozvijí koordinovaně a ve prospěch místních i jeho návštěvníků.
Jaká je tedy role městského architekta?
Čistě poradní. Městský architekt pomáhá určovat směr nové výstavby a chrání stávající klenoty a hodnoty, které ve městě již jsou. Hovoří s občany a investory o tom, jak se určitá místa ve městě můžou a budou rozvíjet. Každé město by mělo mít jasný plán rozvoje, jinak hrozí, že bude růst jako stanové městečko. Je to stejné, jako kdybyste stavěli dům nebo točili film zcela bezmyšlenkovitě. Aktivně spolupracuji s úředníky z územního plánování i odboru stavebního a životního prostředí. Společně s architektonickou komisí, kterou jmenuje město, předkládáme doporučení, podle kterých se rada města, resp. zastupitelé mohou rozhodnout daný projekt podpořit nebo naopak.
Jak vnímáte současný Mikulov?
Mikulov jako město je klenot, což mu ale přináší i své těžkosti. Funguje trochu jako automat, do kterého v pátek večer hodíte minci a on začne svítit, blikat a cinkat. V neděli zhasne a je po všem. Je to dané tím, že velká část jeho atraktivity je dnes spojená s turistickým ruchem. Chování trhu a peněz nelze úplně ovlivnit. Mikulov by neměl být známý jen svým víkendovým a prázdninovým blikáním, ale měl by dokázat svítit tou správnou a jemnou intenzitou světla po celý týden a po celý rok. To by mělo být cílem našeho úsilí.
Městským architektem jste bezmála půl roku. Na čem právě teď pracujete?
Rozvoj města je dlouhodobý proces. Významné projekty přesahují krátká volební období. Vnímám, že vedení města se logicky věnuje mnoha rozběhnutým projektům z předchozích desetiletí. Na některé z nich s respektem navazujeme, přestože se doba přirozeně vyvíjí a dnes bychom mohli mít trochu jiný názor. Jednáme s jednotlivými investory o vlivu jejich projektů na město a jeho obyvatele, přičemž hájíme zájmy města s důrazem na ochranu městské památkové rezervace. Společně s paní starostkou Jitkou Sobotkovou a místostarosty Ivem Hrdličkou a Petrou Korlaar připravujeme soutěž na obnovu Národního domu. V plánu je také rekonstrukce samotného náměstí, řešení areálu Doležalka, včetně objektu Hasičky, otevření zámeckých zahrad tak, aby byly přístupné z více míst a zatraktivnění pěší trasy nádraží – centrum. Ve spolupráci se Správou železnic se snažíme nalézt smysluplné řešení pro stávající nádražní budovu, tak aby vznikla souhra se zmodernizovaným záchytným parkovištěm a budoucím autobusovým nádražím i opravenou pěší lávkou
To zní vcelku ambiciózně. V jakém časovém horizontu plánujete tyto projekty realizovat?
U jednotlivých projektů nejdříve shromáždíme podklady a následně vyhlásíme soutěž, která trvá minimálně 9 měsíců. Když připočteme nutný čas pro realizaci, tak je jasné, že některé procesy mohou přesahovat čtyřleté volební období. Jedná se o investice pro příští desetiletí. Řešíme ale také krátkodobá témata, jejichž realizace je rychlá, jako je například vizuální smog nebo rozvoj stávajících veřejných prostranství. Tady nevymýšlíme nic nového, bota tlačí na stejném místě také Prahu, Brno a další města. Budeme částečně čerpat z manuálů, které již existují nebo vznikají.
Jaká města jsou pro Vás vzorem?
Na domácí půdě je to jednoznačně Litomyšl. Ve spolupráci s veřejností a s dobrými architekty se tam již od 90. let daří rozvíjet město, které má koncepci. Nové se snoubí se starým a město kulturně i hospodářsky roste. Není to náhoda, je to obrovský kus práce místní městské architektky Zdeňky Vydrové. Z větších měst může být trochu vzorem i Vídeň, kde jsem nějaký čas sám žil a studoval. Architekt Otto Wagner vždy usiloval o to, aby byla atraktivní i v okrajových částech, kde vznikala lokální centra. Mikulov je samozřejmě městem zcela jiného měřítka, přesto je tu jistá možnost rozprostřít pozornost i mimo turisty zatížené historické centrum a vytvořit rozmanité cíle, kam budou lidé rádi směřovat a trávit svůj čas. Jedním z takových míst může být Prochaskův lesopark, který prochází proměnou.
Za jako dlouho by mohla být změna v Mikulově hmatatelná?
Jedno přísloví říká, že člověk dosáhne určité moudrosti, když sází stromy, aniž by očekával, že se bude schovávat v jejich stínu. Tohle je přesně ta situace. Užitek z toho, co nyní děláme a plánujeme, uvidíme během několika let. Některé z návrhů pocítí až příští generace. Jde o to, abychom nastartovali ten správný impulz. Je třeba společně neustále zvyšovat laťku kvality tak, jak se to děje třeba ve zmiňované Litomyšli nebo Vídni. Pro Mikulov to platí obzvlášť. Je totiž centrem jižní Moravy, přestože je vlastně na jejím okraji. Stává se centrem mnohem většího regionu, do kterého spadá Rakousko a Slovensko.
PETR ŠTEFEK
Petr Štefek studoval architekturu na Technické univerzitě v Liberci a na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Patnáct let působil jako architekt ve Velké Británii mimo jiné v celosvětově uznávaném architektonickém studiu Normana Fostera. Po celém světě navrhoval projekty dopravní a zelené infrastruktury, obytné a kancelářské výškové budovy. Podílel se například na návrhu letiště Královny Alie v Jordánsku. V Londýně můžete navštívit budovu Regal House na stanici metra Covent Garden, která již vznikla v jeho vlastním studiu. Před několika lety začal působit v České repuublice. V současné době se věnuje například návrhu hudební laboratoře pro společnost Soma. Kromě práce ve vlastním studiu se rozhodl podílet na rozvoji města Mikulov jako městský architekt. https://petrstefek.com/cs/
Přílohy
