Historické náměstí

součást městské památkové rezervace

součást městské památkové rezervace

Historické náměstí

Přirozené centrum města ve své dnešní podobě vzniklo v posledních desetiletích 16. století, přesunem původního náměstí do těsné blízkosti vstupu do zámku. Během první poloviny 17. století zde vyrostla řada renesančních domů, mnohé se dochovaly v nepříliš změněné podobě dodnes...

K těm významnějším patří dům U Rytířů se sgrafitovou výzdobou a tzv. kanovnický dům. Ozdobou náměstí je kašna se sochou Pomony s rohem hojnosti z počátku 18. století a monumentální barokní Sousoší Nejsvětější Trojice z let 1723-1724. Historické středověké jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou rezervací.

Mikulov vznikl na starodávné Vídeňské cestě, vedoucí z jihu na sever. Původní osada stála poněkud stranou, přibližně v místech dnešní ulice Česká. Nynější centrum města s náměstím pod zámeckým vrchem je až dílem kolonizace ve 13. století. Za náměstí sloužila nálevkovitě rozšířená ulice, na které se konaly trhy (v roce 1279 získal Mikulov výsadu pořádání týdenního trhu), rozkládající se v jižní části dnešního Náměstí a zasahující až po dnešní ulici Vídeňskou. Zástavba se soustředila pouze po obvodu tržiště, domy byly všechny ze dřeva. Dnešní půdorys, s pravidelným náměstím s kostelem sv. Václava v severním rohu je dílem zásadní přestavby města po velkém požáru roku 1584. Výsledkem promyšleného projektu bylo vytvoření nástupního prostoru na cestě do zámku s výstavními měšťanskými domy, radnicí a loretánským kostelem sv. Anny. Fakticky došlo k posunu celého městského jádra na severovýchod. Nová výstavba již byla realizována pouze z cihel a kamene, nejstarší dochované domy na náměstí mají renesanční jádro a pocházející právě z let nové výstavby města. Z této starší zástavby se nedochovalo nic, i když lze na některých místech předpokládat respektování původních středověkých parcel. Původní myšlenkou zřejmě bylo obehnat celé náměstí loubím, umožňující nerušenou chůzi za nepříznivého počasí, záměr byl však realizován pouze ve frontě domů přiléhajících k zámeckému vrchu.

Zásadním způsobem pozměnil podobu městského centra zhoubný požár 14. září 1784, kterému padlo za oběť přes 350 domů. Vypukl neopatrností kuchaře v budově bankálního úřadu, kde rozpálený tuk zapálil hnojiště sousední pošty (z druhé strany byla radnice), odkud se rozšířil do všech směrů. Nejvíce postižen byl kostel sv. Anny, teprve v polovině následujícího století přeměněný na rodovou hrobku Dietrichsteinů, a sousední kapucínský klášter, přeměněný na obytné domy. Požár tak, i přes rychlou výstavbu poničených domů, zcela změnil podobu jižní části náměstí a vtiskl jí dnešní vzhled.

Sgrafitový dům U Rytířů

Bezesporu nejzajímavější na náměstí je rohový dům (č.or. 11), který pochází z doby před rokem 1591, s nárožním čtyřbokým arkýřem. Do výše prvního patra (druhé byla vystavěno až po polovině 19. století) je zdobený renesančními sgrafity s biblickými a antickými výjevy, datovanými do první čtvrtiny 17. století. Pozoruhodný je také arkádový ochoz ve dvoře.

Kašna

Kolem roku 1700 byla do horní části náměstí instalována kašna ve tvaru kamenné polygonální nádrže s hranolovým pilířem s chrliči uprostřed. Ta sloužila jako zdroj vody pro obyvatelstvo vnitřního města. Na pilíři je alegorická socha Pomony s rohem hojnosti a štítem s rodovým znakem Dietrichsteinů.

Sousoší Nejsvětější trojice

V dolní části náměstí vyniká monumentální barokní sloup – Sousoší Nejsvětější Trojice z let 1723-1724, nazývaný též někdy Morovým sloupem. Stavbu podle výtvarného návrhu A. J. Prennera zadal kníže Walter Xaver z Dietrichsteina kameníkovi Andreasi Steinböckovi, sochařskou výzdobu (sv. Jan Nepomucký, sv. František Xaverský a sv. Karel Boromejský) vytvořil Ignác Lengelacher. Monument stojící na šestiboké stupňovité základně s trojicí toskánských sloupů uzavírá trojboký jehlan se symbolem sv. Ducha, stojící na nebeské sféře s obláčky a andílky se sochami Boha Otce a Krista. Sloup byl opravován v letech 1897 a dále pak v letech 1997-1998.

Kanovnické domy

V protějším rohu (dům č.p. 4) nechal František z Dietrichsteina vybudovat z několika stávajících parcel jednopatrový dům pro kanovníky mikulovské kapituly, založené v roce 1625. Zatímco exteriér domu si ponechal svou původní renesanční podobu se štíty zdobenými sgrafitovou rustikou, interiér byl poznamenán zhoubným požárem města v roce 1784, kdy vyhořel a byl zcela přestavěn.

Náměstí 1 – Radnice

V roce 1606 prodal Maxmilián z Dietrichsteina městu pro vybudování radnice nevyužívanou budovu vrchnostenského pivovaru. Později byla radnice opatřena věží, která, stejně jako značná část budovy, padla za oběť požáru roku 1784. Dnešní podoba radnice pochází z roku 1929.

Náměstí 2

Dvoupatrový dům s průjezdem sloužil od roku 1592 potřebám poštovní stanice na důležité cestě z Brna do Vídně. Dnešní podoba domu je výsledkem klasicistní přestavby po požáru v roce 1784, barokní dvorní křídlo sloužilo původně jako stáje. Poštovní úřad zde sídlil až do roku 1914. Po rekonstrukci v druhé polovině 20. století sloužil potřebám městského kulturního střediska, budova byla spojena s Radnicí.

Náměstí 3

V jádře renesanční hostinec „U Zajíce“ přestavovaný po roce 1688, byl od druhé poloviny 18. století sídlem solního a bankálního úřadu. Z jeho okna vylil 14. září 1784 kuchař rozpálený tuk na hnojiště sousední pošty tak nešťastně, že zavinil jeden z nejrozsáhlejších požárů města, při kterém shořelo přes 300 domů. Po požáru byl dům zvýšen o patro a klasicistně přestavěn. Do roku 1960 zde sídlil okresní soud s věznicí, poté byl dům přestavěn pro potřeby Střední zemědělské technické školy.

Náměstí 4

Po roce 1625 nechal František z Dietrichsteina sloučením několika stávajících renesančních objektů vybudovat ve spodní části náměstí, v sousedství kapucínského kláštera, jednopatrový dům pro členy mikulovské kapituly. Zatímco exteriér domu si ponechal svou původní renesanční podobu se štíty zdobenými sgrafitovou rustikou, interiér byl poznamenán zhoubným požárem města v roce 1784, kdy vyhořel a byl zcela přestavěn. Renovací dům prošel v roce 1953 a v roce 2004 byla zahájena jeho další postupná celková obnova.

Náměstí 6

Při výstavbě loretánského kostela sv. Anny v polovině 17. století byla při jeho jižní zdi vybudována sakristie s klenotnicí pro ukládání vzácných liturgických předmětů i hmotných darů mikulovské Loretě. V letech 1678-–1682 byla klenotnice přestavěna a vybavena umělecky náročnou štukovou výzdobou od Giovanni Castelliho, která se v nezměněné podobě dochovala dodnes a odolala i ničivému požáru města v roce 1784. Reprezentativní přízemní sál klenotnice s valenou klenbou a lunetami s bohatým štukovým dekorem dnes slouží jako výstavní síň.

Náměstí 19

Měšťanský jednopatrový dům, stojící na dvou středověkých parcelách, byl vystavěn před rokem 1784 při městské hradební zdi. Bohatě členěnou klasicistní fasádu zdobí konzolová deska s plastikou sv. Jiří.

Náměstí 28

Dům v západním rohu náměstí při vstupu do areálu zámku vznikl při výstavbě náměstí koncem 16. století. Do roku 1769 patřil sochaři Ignáci Lengelacherovi (do r. 1769), tvůrci řady mikulovských plastik. Poté byl sídlem úředníků mikulovského velkostatku Dietrichsteinů, po zrušení patrimoniální správy zde sídlilo Okresní hejtmanství. Dnešní klasicistní podoba domu pochází z let 1827–1828 a z rekonstrukce v roce 1952. Dnes slouží objekt potřebám základní umělecké školy.

Náměstí 32

Jedná se o řadový dvoupatrový objekt s vynikající vrcholně barokní výzdobou hlavního průčelí. V úrovni přízemí je fasáda zvýrazněna pásovou bosáží. Okna obou pater jsou chráněna zdobenými kovanými provlékanými mřížemi. V nice volutového štítu je umístěna socha Immaculaty a v jeho vrcholu socha sv. Floriána. Dispozice přízemí, v rozsahu klenutých místností s křížovými lunetami, dokládá starší renesanční jádro domu, které bylo rozšířeno a nově upraveno po požáru v roce 1784, kdy byla provedena jeho dochovaná architektonická úprava včetně umělecké výzdoby interiérů. Objekt se řadí k nejvýznamnějším kulturním památkám Mikulova. Obnova fasády proběhla v roce 2006.

Kostelní náměstí 9

Jeden z nejstarších domů v Mikulově sloužil již v polovině 14. století jako městská lázeň, která zde byla ještě v roce 1606, kdy sousední dům prodala vrchnost městu ke zřízení radnice. Dnešní půdorys domu zachovává renesanční dispozici z konce 16. století, vzniklou rozšířením původní středověké parcely. Dům byl přestavován po požáru v roce 1784, znovu pak po roce 1945 pro účely prodejny a restaurace. Uvnitř domu je zastavěna hradební věž městského opevnění, zrušeného v letech 1836–1837.

Brněnská 9

Pozdně renesanční řadový měšťanský dům z přelomu 16. a 17. století zachovávající původní dispozici. Průjezd, zaklenutý valenou klenbou, vede do vnitřního dvora, vybaveného v prvním patře toskánským arkádovým ochozem, zaklenutým hřebínkovou křížovou klenbou. Původně dům křesťanského majitele koupila, se svolením vrchnosti, v roce 1798 židovská obec a výnos z jeho pronájmu sloužil nadaci Davida Oppenheima k provozu náboženské učebny bet ha-midraš.